GLEN Hanoi 2008 na Blog.cz

V Semarangu jsem se zdrzela jen na skok, trosku zadrhel jak se dostat do Jakarty ukazalo se ze vsechny busy jezdi v noci, nakonec me zachranil vlak, tim jsem tady jeste nejela, krasnej, pohodlnej a jel skoro podle jizdniho radu:-). Trochu prekvapko na nadrazi, bylo zatopene a pry je to ted normalni, more je jen kousek a vlivem globalniho oteplovani zatarasy nestaci a jak prijde priliv tak se more rozlije a je...jsou uz na to pripraveni a vsude maji dane desky aby se pasazeri vcelku suchou nohou dostali na nastupiste a pro listek. Jsem dorazila v poradku do Jakarty, 9 mil. mesta a zitra brzo rano odletam smer Bangkok, Doha, Viden...

Jeste nez zacnu o Bali stoji urcite za zminku me "navstevy" na mistni univerzite. Puji tam uci Aj a taky Crosscultural understading, jsem samozrejme zajasala kdyz me nabidla ze muzu jit s ni, samozrejme jsem byla opet atrakci, Puji rikala ze nikdy nebudi tolik pozornosti, vsichni ziraji,najednou se tam jevi bila holka na to nejsou zvykli navic i kdyz chodim v kratasich ke kolenum a trickem s rukavem tak furt to neni jako oni, vzdy dlouhe kalhoty, trickou s dlouhym rukavem a okolo 60% holek nosi satek (mimochodem to je podle me tady docela dobry business, satek totiz musi zdy ladit k obleceni tak jich ma kazda holka nepocitane a pak taky na nich nosi ruzne ozdoby...maji taky ruzne druhy satku, nektre se jen pretahuji pres hlavu, jine se specialne uvazuji aby nebyl videt ani vlasek a samozrejme maji ruzne zpusoby uvazovani). Uroven Aj maji studenti ruznou i kdyz nekdy je prekvapujici jako napr. v tom Crosscultral understading to jsou studenti co studuji Aj a budou z nich ucitele ale Puji rozumi minimalne...Navic Puji se snazi o interaktivnost na kt. nejsou zvykli a je tedy vcelku tezke se s nema nekam dobrat. I jen rozhvor pred tridou je problem, stydi se, nejsou zvykli pracovat ve skupinkach, u vseho se chichotaji jako male deti, a kdyz konecne zacnou tak doslova septaji takze je stejne nikdo neslysi.Na druhou stranu musim rictze v jine Puji hodine studenti prevazne rozumeli, byli velmi komunikativni a snazivi a vyuzili moznosti vyptat se me na vsechno mozne. Casta otazka kterou tady slysim je zda jsem vdana a s kym cestuju. To se me ptaji bezne i lide v autobusech pokud umi aspon trochu Aj, neni tu zvykem aby holka sama cestovala, nechapou to. Kdycych byla indonesanka tak uz budu pravdepodobne vdana...Tady byl ale zase problem ze studentu bylo e tride pres 40 takze vzdy davala pozor jen cast tridy... Indonesane kouri jako fabrika, ale jen chlapi, teda nekdy bych spis rekla i deti, holku ale s cigaretou nikdy neuvidite, to je neprijatelne Kdyz clovek jde po ulici zvykem je ze se vas lide zeptaji "kam jdes?" Co tam budes delat?" To je jen takova fraze, jen diky lucce vim co se ptaji:-), neni to povazovane za nezdvorile ci vlezle a ocekavaji odpoved vecne za sebou na ulici hlavne od deti slysim "bule bule" coz znamena "bily clovek" tedy ja...maji pro nas holt special slovo Kdyz jedete busem at uz MHD ci mezi mesty tak vzdy obcas nastoupi poulicni zpevaci a zapeji a na aut. nadrazich horda prodavacu se vim moznym, je to jako proceci do toho ti zpevaci, navic mam podezreni ze nekteri prodavaci ptojdou nekolikrat co kdyby si to nekdo rozmyslel:-) Nevim if uz jsem vam popisovala mistni jidlo, hodne ryze, vyborne tofu, tempeh, ruzne zeleniny, samozrejme ruzne druhy masa, vybornu je smazeny banan ale hlavne zaklad vseho je chilli je vzdy a vsude a v hojnem mnostvi. Jedla jsem rukama a vcelku to slo:-). Ze bysme to zavedli i u nas? Od Stredni skoly vyse plati skolne, takze ti vylozene chudi si nemuzou dovolit poslat deti na stredni skolu. Na univerzite jeste navic k semestralnimu poplatku plati jednorazovy od 5 mil. rupii vyse kdyz jsou prijati. Po rozcilovani u internetu a nezdaru koupit si letenku na Bali online jsem musela do cestovky a i pres varovan lucky ze to bude trvat vecnost a vzdy je nejaky problem tak tentokrat nebyl a ja se mohla zacit tesit na Bali, usousila jsem ze 20 hod. v busu staci na ceste zpet. Jeste predtim se me Puji zeptala zda nechci jit jako host na jeji univerzitu na opening English meeting club ze by tam radi meli nejakeho rodileho mluvciho, tady moc nerozlisuji kdo je rodily Aj mluvci ci ne, jako Evropani jsme pro ne vsichni rodily mluvci, trochu s oavami co me ceka jsem to odsouhlasila. Bylo me receno ze rec bude o tom jak se u nas studuje Aj, jakym problemum celime, dat nejaka doporuceni a tak. Puji me rano vyzvedla, melo to zacinat v 8, po ceste me rekla ze to zacina v 9, na univerzite ji rekli ze to zacina 8.30 a nakonec to zacalo 8.45, byla jsem tam jeste s jednou nemkou. Chovali se k nam jako k velevazenym hostum, byli nejaka uvodni slova a pak jsme si museli jeste s jednim mistnim profesorem sednout dopredu pred vsechny, navic jsme museli mluvit do mikrofonu coz nemam obecne rada ale nakonec bylo vse v poho. Kazda jsme promluvili o situaci v nasi zemi a jak to chodi s aj a pak se ptali. Dostali jsme papu a nakonec ze pro nas neco maji a slavnostne nam predali takove sosky i s nasimi jmeny jako podekovan za nasi ucast! Neco takove jsem doma niddy nedostala a tady jen za to ze jsem chvili mluvila a zucastnila se opening jejich klubu, samozrejme jsme to dostaly jen my 2...tady to tak holt chodi...Vtipne bylo ze nez to zacalo me strcili papir a na nem byl napis CV a at to vyplnim ale byli tam jen otazky typu muj vek, adresa apod. a to pak precetli nez jsme zacali mluvit:-). Pak uz jsem se jen rychle presunula do Yogyakarty, 3 hod. na J abych preletela na Bali do Denpasaru. Do Denapasaru jsem dorazila pozde vecer, presunula se do turistickeho rezortu Kuta, ale jak jsem se rano rozhledla okolo tak jsem rychle mizela. Vsude raky turistu a to znamena i hodne mistnich kt. vas neustale otravuji at si neco koupite, taxi, bemo, surfing, massage miss...no na me prilis...obrosky rozdil oprodi tradicni prevazne muslimske Jave, Bali je hinduisticke, mistni se oblekaji vice jako my, ten rozdil jde citit okamzite, vsude jsou na zemi kvetinove offerings to bad spirits, zvlast v Kuta umeli vsichni Aj ale i jind mnohem vice nez co jsem zazila na jave. Ovsem zmizet z Kuty nebylo tak jednoduche ukazalo se ze MHD jaksi moc nefunguje ci neni, bylo me vysvetleno ze lide pouzivaji motorky a turiste drahe shuttle busy ci taxi, i mezi mesty je to trochu orisek, male busy needou pokud nemaji urcity pocet pasazeru coz znamena ze se taky nemusite dockat...no po nekolika hodinach se me podarilo pomalymi prisuny dostat do Ubudu asi 1,5 hod. od Denpasaru, mesta zname pro art, taky turisticke ale uz ne tolik, pronajala jsem si kolo a vyrazila mezi ryzove pole do okoli za starymi hinduistickymi pamatkami, 2 vecery jsem si uzila tradicni balineske tance, obzvlaste z toho prvniho kecak jsem byla unesena. Nakracelo okolo 50 muzu oblecenych jen v tradicnich sarong do kruhu, vytvareli sbor za zvuku shak-a-shak ktery doprovazel samotny tanec ktery se odehraval uprostred kruhu a byl to cast nejake legendy tusim, navic se ti muzi ruzne pohybovali a doprovazeli dej. Tanecnici v kruhu meli honosne krasne obleceni, vyrazne naliceni ci meli masky, tanec hodne o vyrazu v obliceji, specifickem pohybu rukou a prstu, velmi pomaly vetsinou. Po Ubudu jsem se presunula jeste vice na sever s rozhodnutim vylezt na horu Batur. Najednou uplne jina krajina, uz ne zelana jako doposud ale vypahla, zluta trava, chladneji a tomu vsemu dominuje stale cinna sopka Batur, kolem ni je videt kudy v minulosti tekla lava, pod horou je velke jezero. Vesnice pripravena na turisty ale ti nejak schazi a jde videt jak vse chatra...vetsina turistu jen prijede vyleze na horu a jede zpet do Kuty. Vyrazili jsme uz ve 4 rano aby jsme byli na vrcholu na vychod slunce, kdyz jsem videla tu horu pred sebou jsem si rikala ze to bude tezky vystup ale bylo to v poho, na ceste tam jem nic nevidela byla tma, na vrcholu se na nas hned vrhly opice kt. tam bydli, vychod slunce nam prekryly mraky ale i tak uzasny vyhled na okoli, sopka ma 1700 m a my jsme vylezli 600m. Je porad cinna, naposledy mezi lety 1994-2000, ma 3 kratery ten nejvysi na kterem jsme byli je uz vyhasli ale i tak ze zeme obcas vidite vyverat pary, vedle je mensi 2. a pak ten 3. je malinky ale ten je akticni z nej jde porad para. Byl to uzasny zazitek a na vrcholu nebylo ani moc lidi. Uz jsem pak byla na vsechny prodavace nastvana a rikala si ze me urcite vsichni obiraji, dobrat se skutecne ceny je nemozne, oni vam primo reknou at s nima smlouvate ze se domluvime...uz me to pak nebavilo a mela jsem pocit ze me vsichni jen obiraji...vim ze jsem pro ne ten turista co ma penize a do urcite miry je to pravda ale proc bych mela platit nekolikanasobne vic? Nekolik lidi me potvrdilo ze po teroristickych utocich na Bali v roce 2004 turismus upada, predtim jezdili hlavne autralane, tech taky nejvice zemrelo...i ted 5 let pote to neni tam kde to bylo a turistu je mene a spousta lidi kvui tomu zkrachovala... Pokud to nevite tak Barrack Obama studoval 4 roky v Indonesii v Jakarte, tusim na zakladce, if si to dobre pamatuju tak jeho matka je indonesanka takze mnozi indonesane ho tak trochu povazuji za sveho.. Pak jsem se presunula uplne na severni pobrezi do Loviny, jsou tam cerne plaze, minimum turistu, temer zadni. Byla jsem rano omrknut delfiny, par jsme jich videli ale za to zmoknuti po ceste nazpet to nestalo. Nikomu bych neprala husty dest na mori na mini lodce bez strechy, byla jsem totalne promocena z zmrzla... Presun do Jakarty jsem si rozdelila, 10 hod. do Surabay kde jsem zustala den u kamardky a mimo jine jsme navstivili tovarnu a muzeum na velmi popularni indoneske hrebickove cigarety, videli jsme jak to vyrabi, jen zeny, vse se dela rucne stroje na tenhle mix cigaret nejdou, kazda vyrobi okolo 4000 cigaret denne, jedou opravdu jako sroubky, bali se rucne, dava do krabicek atd., vse rucne. Ostatni normalni cigarety bez primesy hrebicku se samo vyrabi stroji. Dnes 9 hod. do semarangu, melo to byt 6 ale doprava je nevyzpytatelna..a zitra dalsich okolo 6 hod. do me posledni jednodenni zastavky pred odletem Jakarty. Odletam v Ut a ve St jsem v CR.

Z Jepary jsem jela 6 hodin lodi, vcelku jsem se toho obavala ze je stravim na zachode ale bylo to v poho nevim if diky tomu ze to byla velka lod a jela pomalu ci diky Kinedrylu:-). Kdyz jsem tu lod spatrila jsem si irkala kde budou sedet lidi, na ostrovv se musi vetsina veci dovazet tak byla plna nakladu ale nastesti ma i sedacky pro lidi:-). Karimunjawa je souostrovi a jmenuje se tak hlavni ostrov, dohromady jich je 27, je to vcelku nerozvinuty ostrov co se tyce turistiky, najednu stranu jsou na turisty pripraveni co se tyce ubytovani ale s dalsim vybavenim to vcelku dost pokulhava coz me vubec nevadi ale je mi jasne ze beznym turistum co si jedou uzit more by to vadilo a nejeli by sem. Takze pro me parada, zadni turiste, mistni neumi Aj, na ostrove zije 10 000 lidi ale vubec me to tak neprislo je tam male mestecko ale jinak jsou domy roztrousene po celem ostrove, celkem jich je obydlenych 6, krasne ciste more atd.

Na lodi jsem potkala jednoho Indonesana Didiho, taky jel na ostrov ale narozdil ode me vladl mistnim jazykem, tak jsme si nasli ubytovani spolecne, teda ve stejnem guesthouse. Uz od lodi jsem premyslela zda ti lidi na me ziraji tak normalne jako vzdy ci proto ze jdu s Didim, tady to neni bezne aby holka sla po ulici sama s klukem, i kdyz u cizincu se to jaktakz toleruje... Didi prijel stejne jako ja poprve a jen si tak uzivat. Vydali jsme se snorkolovat, ja sice v plavkach ale jeste v tricku a kratasech, plavky jsou tady neprijatelne, Karimun je stejne jako Java muslimsky. Na zacatku me to trochu vadilo ale pak jsem si zvykla. Nasli jsme krasnou plaz kde nikdo nebyl patrila k jednomu hotelu vypadal dost opustene nevim taky kdo by tak bydlel za 50-100 usd...Snorklovani bylo super, na zacatku jsem mela problem s technikou, klasika sjem holt technicky typ a snorklovala sjem poprve takze jsem vypila asi pulku oceanu a doplnila radne zasoby soli:-). Bylo to uzasne, pripadate si jako soucast obrovskeho akvaria a to nemusite nijak moc od brehu, porad jsem dosahla na dno,dodrela sjem se od koralu, videla jsem spoustu barevnych ryb od malinkych az po velke a videla sjem i 2 Nema:-).

Dalsi den jsme si chteli pronajmout kola a porbadat ostrov to se ukazalo jako problem. Kola nikdo nepujcoval a az jsme nasli jednu ceduli s napisem pujcovna kol a motorek tak nam rekli ze kola ani nahodou kdyz jsme ukazali na tu ceduli sli si ji zvedave precist ale kola jsme stejne nedostali. Uchylili jsme se k motorce, ale ani to nebylo hned tak, nemaji zadne navic ale pani musela sehnat od nekoho kdo ji ten den nepotreboval:-). Poprve jsem ridila motorku, tady to bylo v poho pac doprava nulova, system sice jako u auta ale delalo me problem zkoordinovat plyn rukou a zbytek ovladat nohama, navic jsem poradne nohou nedosahla kdyz jsem potrebovala podradit:-).V provozu by me ridit nebavilo.

Objeli jsme cely ostrov prozkoumali jsme kazdou cestu, moc jich tu neni, navstivili jsme Bugis rodinu - minorita ktera bydli na severu ostrova v domech na kulech, vevnitr velmi proste zarizene, jen jeden kus nabytku, tradicen se sedi na zemi (nejen tady ale obecne vsude), venkovni kuchyn. Temer pred kazdym domem je vzdy maly prostor se striskou kde mistni posedavaji, klabosi, maji hezky o vsem prehled a nesviti na ne slunko.

Taky jsme navstivili mistni skolu, byli na me samozrejme hrozne zvedavi, ja se opet usmivala a Didi konverzoval, bez nej bych se takhle nikam nepodivala, ani ve skole neumel nikdo Aj.

Obecne bylo vse na ostrove drazsi tim ze se to musi dovazet ale furt levnejsi nez u nas.

Ted je destive obdobi tak kazdy den sprchlo ale vzdy jen na chvili a pak zas slunecno.

Tradicni indonesky odev je sarong, nosi ho zeny i muzi, lisi se motivy. Vypada to jako sukne.

Jako u nas se pod stromy vali spadla jablka tak tady manga...ach jo proc to tak neni i u nas...

Lod jezdi jen 4x do tydne, to taky asi moc neprida na turistickem ruchu ale ja jsem hrozne rada za takovyhle ostrov kde nejsou moc zvykli na turisty a clovek bileho cloveka hned tak nevidi na druhou stranu je mi jasne ze by turisty urcite radi videli jako zdroj privydelku a potencialne "lepsiho" zivota.

Dalsi den jsme se rozhodli doplavat na nejblizsi ostrov, more klidne, plavalo se vyborne az do okamziku kdy se prohnala rychlolod a zvedla vlny, za xhvili jsem narazila na me uz zname koraly a bylo me ajsne za na ostrov se pres ne nedostanu, jsou fakt ostre a bohuzel uz tam bylo prilis melko na plavani, vracela jsem se a diky proudu pristala u rybarske osady nedaleko brehu. Kdyz jsem vylezla z vody jsem se zhrozila svych nohou, cele stehna jsem mela od neceho jako popalene (jako jeden obrovsky komari stipanec) ale ve vode sjem necitila ze by se me neco dotklo...byla jsem tedy atrakci pro rybare co se jim to tam zjevilo a kdyz videli me nohy tak me jeden vzal ten zbyvajici kousek na breh. Pak uz nezbyvalo nez se sbalit a uhanet na lod, tentokrat jsem jela rychlolodi, ta to zmakla zpet za 2 hod., opet jsem se obavala meho zaludku ale bylo to asi opet diky prasku ok. Cesta do Semarangu byla trochu nocni mura, neuveritelna zacpa a misto 2 hod. jsme jeli 3, uzila jsem si krasneho motoroveho vzduchu az az - autobusy maji porad otevrene dvere v kterych stoji nabiraci dalsich pasazeru a taky pomahaji ridici mavanim kdyz bus odbocuje ci kdyz se potrebuje presunout z pruhu do pruhu.

27. jsem z Kuala Lumpur dorazila do Yogyakarty na stredni Jave. Male letiste, takove rodinne, jen maly domek, i prostor vevnitr miniaturni, bez problemu jsem ziskala vizum a zacala se rozhlizet zda me nekdo ceka ci ne nebyla sjem si uplne jista...nikdo na me nemaval, odmitla sjem vsechny taxiky apod. a vydala se hledat bus, po chvili chuze u me zastavila motorka a klucina se me zeptal zda jsem petra a odvoz byl na svete:-), byla to sranda na motorce s mou krosnou, batohem a jeste malym batuzkem:-), zustala jsem u jedne indonesanky neco jako na kolejich. Po ceste z letiste jsem nestacila zirat, krasna nova cesta, ne tolik motorek, vsichni nosi poradne helmy ne jako ty vietnamske, cisto az sjem si zacala rikat zda jsem opravu v Indonesii Lucka se vzdy zminovala jaka je vsude spina...oproti Vietnamu je tu cisto. Dalsi den jsme s Iing vyrazili na Borobudur, sem miri spousta turistu tak proc ne i ja:-), je to velky budhisticky komplex, vlada se o nej stara a neustale ho spravuje. Iing jako mistni platila vstupne 9000 rupii ja jako tusrista 104 000!!! Na jednu stranu tomu rozumim chteji to zpristupnit i mistnim a na turictech zas potrebuji vydelat ale desetinasobej me prijde trochu moc... Dalsi den jsem vyeazila s Rahmatem kt. me vyzvedl na letisti na Merapi, cinnou sopku, naposledy hodne soptila v roce 2004, pocasi nam bohuzel nepralo, bylo zatazano a prselo a sopku jsme nevideli...zato jsme se zastavili v takovem parku kde volne ziji opice, to bylo super, nebali se, jsou samozrejme zvykle ze je turiste krmi. Dalsi den jsem pobehala Y. centrum, sulnanovsky palac,water castle kam si v minulosti chodil sultan za milenkama, tady maji sultana jako hlavu mesta, a pak uz jsem se presunula do 3 hod. vzdaleneho Semarangu za luckou. Zjistila jsem ze autobusy tu funguji jako ve vietnamu, proste si mavnete a pokud jede kam vy chcete tak jedete a vystoupite si kde potrebujete zastavky se tu stejne jako ve vietnamu neresi. Indoneske jidlo je vyborne, hodne ryze a k tomu tofu, tempeh, zelenina, ruzne macky, kasava atd. ale hlavne vzdy chilli po kterem ja umiram a necitim pak nic jineho nez prave chilli...:-)S vietnamskym jidlem ma Indonesie spolecnou asi jen tu ryzi jinak je to vcelku odlisne. Ji vidlickou a lzici ci rukou. Jen za prvni den v Y. jsem videla 4x Batu, jak jsem zjistila tak mistni nevi ze je z ceska, ale boty rikaji jsou dobre a levne ne jako u nas vcelky drahe Y. je popularni diky sve batice, ktera je k videni a na koupi vsude. Narozdil od Vietnamu tu netroubi na potkani, tak normalne jako u nas, neni tu vubec tolik motorek a semafor tu opravdu neco znamena. Obecne je tu levnejsi nez ve Vietnamu. Da se najit tak za 3000-4000 rupii coz je6-7Kc. Indonesie je 4. nejlidnatejsi zeme, ma okolo 220 mil. obyvatel a najdete tu vsechna mozna nabozentsvi, ma Jave kde se vyskytuju ale prevlada islam. Nektere zeny chodi zahalene nektere ne, zalezi, Iing jen na univerzitu pac chodi na islamskou a to je povinne. Videla jsem holky behat v Tv v dlouhych teplacich a bunde a satcich, fakt jsem je v tom vedru litovala. Tak jak jsem si ve vietnamu mohla chodit temer ve vsem, rikam temer, chodi umirneneji oblceni nez my evropane ale tady v indonesii je to jeste mnohem vic, poridila sjem si kratasy ke kolenum a tricka s rukavem abych tu mohla existovat, ja jako bila osoba jsem atrakce anyway a kdybych chodila oblecena jak jsem zvykla tak si ty reakce na ulici radsi ani nechci predstavovat. Urednim jazykem indonesie je indonestina, vychazi z malajstiny, nicmene kazdy ostrov ci region ma jeste vlastni jazyk, tady na Jave mluvi vsichni javsky atd. ve vysledku zajimavy mix. Semarang Semarang je v Cetral Java na S, ma okolo 1 mil. obyvatel ale zabira velkou plochu tak vubec nemam pocit ze tu opravdu zije tolik lidi, mozna je to i tim ze ja prevazne chodim a indonesane na chozeni moc nejsou. Vybornou veco jsou warungy takove poulicni kuchyne kde dostanete ryzi a vyberete si co k tomu vse je hezky pred vami, ci uz maji zabalene takova mala jidla, mnam mnam a je to levne. Luccina spolubydlici je na Bali tak jsem mela po 3 mesicich pokoj sama pro sebe a uzivala jsem si to, v Semarangu jsem se nikam nehonila, volnejsi program snazim se poznat zemi, nasleduju lucku abych videla co tady 5 mesicu delala, pracuje s poulicnima detma. O vikendu jsme vyrazili do Bandunganu znameho 9 temples. Rozhodli jsme se jit pesky tak jsme prvni funeli za obcasneho deste 3 km do poradneho hebla, obe jsme si nejak odvykli chodit, pak jeste 3 km po tom arealu, temples jsou ruzne umistene, jen nektere jsou ale dochovane a pak jsme se rozhodli ze se projdeme az do bandunganu, na konci dne jsme musely samy sebe pochvalit za dobrych 11 ujitych km:-), Ani lucka ani ja jsme toho moc za posledni 4 mesice nenachodily... Lidi jsou tady mili, mozna i milejsi nez ve vietnamu, skoda ze neumim indonesky ale oproti vietnamstine me prijde indoenstina lehka, zadne tony...lucka je schopna se domluvit coz je super, ona mluvi ja se usmivam:-). Obecne za posledni 4 mesice jsem se myslim usmivala vic nez za cely svuj zivot..holt kdyz clovek nezna jazyk...bule tedy bily clovek neni tady v semarangu castym jevem takze lide ziraji, usmivaji se, chteli by se dat do reci, pokrikuji, chteji si nas vyfotit apod. Karimunjawa 7.11. jsem vyrazila jeste o kousek na sever, na skok se zastavila v Demaku omrknout nejstarsi mesitu na Jave, tudy se na Javu rozsiril islam, ale mesita me nijak neuchvatila a pokracovala jsem do Jepary ktera je znama svym vyrezavanym nabytkem. Pokracovani meho dobrodruzstvi na Karimunjawe priste:-)

Je tu opravdu neuveritelne cisto, tak ciste mesto jsem jeste v zivote nevidela, casto jsou k videni napisy ze pohazovani odpodku je ilegalni a vyse pokuty (tusim ze 1000 singapurskych dolaru, tedy asi 500 euro) a funguje to. Samozrejme obcas nejaky odpadek uvidite ale to je nic oproti vsem mestum a tim myslim samozrejme i evropske.

S. je taky povestne nakupni centrum, ty jsou naprosto vsude a vetsinou jsou vzajemne propojenych. Najdete jich tu vice jak 40 a stavi se dalsi a dalsi. Obecne se stavi po celem Singapuru, nove domy, firmy. prvni kasino (dotedka byly zakazane). S. si dokonce vytvoril novu kus zeme aby mel kde stavet dalsi supermoderni budovy.

Singapur jako stat vznikl v roce 1965 po odtrzeni od Malajsie jejic soucasti byl jen necele 2 roky. Prvnim prezidentem byl Lee, ktery stvoril cely zazrak. V S. rozhodne nepanuje demokracie, dnes je prezidentem Leeho syn, u vlady je jedna strana, opozice existuje ale je velmi mala nevyznamna a lidmi neprilis podporovana. Lidem samotnym je uplne jedno kdo je u vlady a ze to neni nami tolik uznavana demokracie, libi se jim nastaveny system ktery funguje, maji se dobre, vlada se o ne stara, muzou vse pripominkovat a bude to opravdu reflektovano. Demostrace tady vube cnejsou pac lide maji jine prostredky jak sdelit svuj nazor, kazde utery jsou v kazden z 84 distriktu pritomni lide, kteri vyslechnou vsechny navrhy nazory, stiznosti apod. Ci se muzou lide obratit primo na vladu a budou taktez vyslyseni.

Na cestach nepotkate zadne starsi auta, vsechna vypadaji super nove. Pokud ma auto 5 let musi kazdy rok na kontrolu kvuli znecistovani ovzdusi za to se plati velka pokuta. Jak v Malajsii tak I tu jsou k videni autosalony Skoda auto.

Vse je tu drazsi nez v Malajsii. Tak napriklad za cestu zpet do Kl jsem zaplatila temer dvojnasobek toho co za cestu z Kl do S.

A je to tady, muj posledni den v Hanoji. Jak se citim? zvlastne, najednou opustim misto kde jsem 3 mesice bydlela, szila se s nim, brala ho takove jake je, proste tu jednoduse opravdu zila a uzivala si to....

Zitra brzo rano odletam smer Ho Chi Minhovo mesto, pak Kuala Lumpur a Singapur ale hlavne Indonesie na cely mesic! Pro vasi informaci do Cech se vracim 26.11.

Od 9.-15. jsem byla na ASEF training v Ha Long City, bylo to super a uzila jsem si to, teda az na zaludecni potize (vubec prvni od doby co jsem dorazila do vietnamu...) a rymu a nachlazeni ktere jsem tam chytla. Pak rychle zpet do hanoje, rozloucit se se vsema a vsim, dnes se mi snad podari zbalit, uz jsem poslala veci do CR a taky nejake veci do Indonesie. Nezbyva nez klasicky rict, ze tyhle 3 mesice opravdu neskutecne rychle ubehly, klasicky jsem zjistila a musela si priznat ze moc se toho za 3 mesice tady udelat neda ale urcite jsem poznala zemi jako takovou, uzasne lidi, mistni zvyky a ted uz se tesim na cestovani a poznani dalsich zemi a jejich srovnani s Vietnamem.

Uz se mi to tady krati, vubec se mi tomu nechce verit, ale uz jsem v Hanoji 3 mesice, ve ST jedu na tyden do Ha Long City, pak uz jen 2 dny v Hanoji a odlet smer jih - Ho Chi Minh City, Kuala Lumpur na par dnu a pak hlavne na mesic Indonesie.

Uz v podstate nic nedelam, svou praci pro SJ jsem zakoncila minuly tyden, ted uz jen relaxuju, nakupuju a zarizuju posledni veci pred odjezdem.

V sobotu jsme se vydali na dalsi mistni pochoutku - psa. Pro vetsinu z nas je to vcelku kontroverzni, prece jen pes je nas pritel, clen rodiny, ale tady to takhle nemaji, obecne maji hodne jiny vztah k zviratum. Pes je zasadne na hlidani a ne milacek cele rodiny. Nekdo me rikal ze maji specialni "farmy" kde chovaji psi, ktere pak jedi, ale na ceste do restaurace me bylo receno ze vetsinu se jedna o psi poulicni, ktere nekdo odchyti a proda, jinak receno kdyz se nekomu pes zatoula tak uz se nemusi vratit zpet...ale stale doufam ze maji i ty farmy...

Pes je pro vetsinu Vietnamcu pochoutka a jedi ho v druhe pulce lunarniho kalendare, takze ted byl ten spravny cas. Veri, ze v prvni pulce mesice by jim to prineslo nestesti. Tentokrat to nebylo jako s hadem, ze by psa pred nami zabili, proste jsme dostali 3 ruzne pokrmy a k tomu zeleninu. Byly to nejake vnitrnosti ve strevu, to me pripominalo neco z prasete, tu chut si pamatuju z detstvi, pak usmazenou pokozku i s chlupy a pak nejake maso vcelku tuhe a asi me to pripominalo veprove. Malinko jsem ochutnala, ale vubec me to neoslovilo a znovu absolvovat rozhodne nebudu.

Byla jsem nedaleko Hanoje na jedne citadele, nikdo tam nebyl, prece jen byl patek, ticho klid, zadna auta, jen obcas profrcela motorka s ryzi, zacina tu sklizen ryze, tak jsem se to snazila omrknout, prijde mi to podobny jako sklizen obili u nas. Posekaji to, nechaji lezet na poli aby to trochu vyschlo, vymlati, to co zbyde susi jako seno a ryzi taky jeste nechavaji prosusit na slunicku, pani se v ni prochazela, asi to pomaha, jen nevim jak to pak dostanou z te slupky, to jsem uz nevidela.

Nějak jsem zapomněla napsat o mém výletu do Mai Chau na začátku září. Mai Chau je městečko na západ Hanoje, busem asi 4 hod. Byl čas si odpočinout od náhlé invaze nových dobrovolníků a psychicky se připravit na stěhování. Cesta busem v pohodě, prostě vietnamská klasika. V okolí kolem Mai Chai žije převážně etnická menšina Thajci, kteří kdysi hodně dávno přišli z Thajska:-). Je jich ve Vietnamu okolo 1,3 mil., bydlí v domech na kůlech. Ubytovala jsem se ve vesničce hned za Mai Chau, řekla bych taková turistická, všechny domy byly sice ukázkově na kůlech a rodiny tam jak bydlely tak zároveň nabízely ubytování (opravdu každý dům nabízel ubytování), ale všechny domy vypadaly podezřele nově...Byla jsem jediný host, jídlo opět výborné - dorazila jsem akorát na oběd tak se mě paní zeptala zda mě nevadí, že pojím i s její rodinou, před obědem bylo samozřejmě rice vine, tentokrát ze sticky rice, bylo nažloutlé a mimo jiné měli i smažené kobylky (ty jsem nevyzkoušela, nemusím mít všechno:-)). Zvládla jsem procházku do okolních vesnic, všude okolo jsou rýžová pole a zelené hory. A večer to ticho, jen zvuky různého hmyzu...Ráno jsem vyrazila na hmongský trh do asi 20 km vzdáleného města na motorce. Tradiční nedělní trh, všude byly Hmongové v tradičním oblečení (barevnější než v Sapě, pravděpodobně jiná odnož Hmongů, jen nevím přesně jak se tahle jmenuje) prodávajíce látky, stuhy, tradiční oblečení, jen pár vietnamských stánků. Po obědě už jsem musela vyrazit směr Hanoi, člověk je vždycky fascinován kolik Vietnamců se vleze do autobusu, když už si říká, že teď už řidič nezastaví dalšímu potenciálnímu pasažérovi tak se vždy mýlí...a nejde jen o pasažéry ale např. jen nějaký náklad a pak někde po cestě si ho někdo vyzvedne...

Když se stane, že máte v obchodě platit např. 3 600 tak dostanete ze 4 000 zpět žvýkačku či bonbon (i 2). 200 dong není moc běžné a když nemají, nebo pokud se jedná o bankovku 100 dong tak ta údajně existuje ale prakticky se nepoužívá. Dyť už 1 000 dong je v podstatě nic (cca 1 Kč). Zajímavý je jak 1000, 2000 či 5000 bankovky jsou vždycky skrčené, špinavé zato především 100 000 dong je vždy krásná, většinou vůbec neohnutá, vypadá velmi nově a když vypadá jen trochu hůř či je malinko natrhlá tak ji nechtějí vzít. Maximum je 500 000 dong, ale to když člověk vytáhne tak se většinou zhrozí a zkoumají to jako bych vytáhla milion. Průměrný plat se tu pohybuje okolo 1,5- 2 mil. dongů (tady v Hanoji) tak se není čemu divit.

Když tady člověk cestuje a chce někde zůstat přes noc tak vždy potřebuje pas, aby se mohl zaregistrovat, v tomhle jsou opravdu svědomití a neoblomní, asi ví proč.

Stavební dělníci mě vždy uvádí v úžas - mají vždy jen flip flopy či nazouváky, občas nějakou kšiltovku či klasický vietnamský klobouk o helmě se nedá vůbec mluvit, spoustu věcí nosí na hlavách v takových proutěných košících, jinak těžká technika tu běžně je jako u nás, občas na stavbách uvidíte i ženy, ale myslím, že především když jde o soukromou stavbu. Vietnamci většinou spí jen na dřevěné posteli s bambusovou matrací či podložkou (ta je asi tak 0,3mm tlustá), myslím že pro většinu z nás dlouhodobě nepředstavitelné...

A jak vypadá vietnamský dům? Domy jsou tu vcelku úzké zato vysoké, bylo mě řečeno, že je to hlavně proto, že půda je drahá. Každý dům má většinou bránu, za ní minidvorek, např. na motorku a pak už vstup do domu, doma chodí většinou bosky, první místnost je většinou něco jako obývák, vcelku prostorná s televizí a většinou malým oltáříkem za účelem uctívání předků poblíž, dále sedačka (zásadně dřevěná bez nějakého potahu, stejně tak i židle) a pak už kuchyň, podobná té naší, koupelna, ještě jsem tu nikdy neviděla sprchový kout či vanu, vždy je tam sprcha a voda prostě odtíká do kanálu bez nějakého ohraničení.

Po dlouhé době (od Sapy vlastně první) výlet s cestovkou. Doteďka jsem pořádně nevykoumala co vyjde líp zda jet sama či jet s cestovkou, co je jisté je, že když jedu sama si udělám vše dle sebe, zatímco s cestovkou je vše dané, neměnitelné a ne vše dle mých představ. V případě Ha Long Bay jsme se nakonec rozhodli pro cestovku, chtěla jsem jsem spát jednu noc na lodi a to se zdálo být bez cestovky obtížně domluvitelné.
Ha Long Bay (Dračí zátoka) se nachází asi 3,5 hod. východně od Hanoje a je na seznamu UNESCO. Celá zátoka je poseta tisíci vápencovými skalními útvary různorodých tvarů a tím tvoří svou jedinečnost a unikátnost. Legenda praví, že za dob kdy Vietnamci bojovali proti Číňanům bůh jim poslal na pomoc draky. Ti draci plivali kolem sebe rubíny a nefrity. Drahokamy se přeměnily na jednotlivé ostrůvky a tím vytvořily obranu proti útočníkům. Po válce draci se tam rozhodli vrátit a mírumilovně žít, místo je dračí matka přistála lidé pojmenovaly Ha Long (Dračí zátoka) a tam kde přistály její dračí děti bylo pojmenováno Bai Tu Long (nedaleko Ha Long Bay). Vietnamci mají skoro ke všemu (já si myslím že ke všemu) nějakou legendu.

Jako s každou cestovkou chvíli trvalo než autobus posbíral všechny účastníky po Hanoji, já bydlím příliš na severu tam se jim většinou nechce. Cesta trvala kolem 4 hodin, relativně rychle jsme se nalodily a vyrazily. Všechny lodě vyrazily přibližně ve stejnou dobu takže jsme se s nimi zase hodně brzo potkaly u jedné jeskyně. Tady už ovšem začíná story s naším průvodcem - "vtipnějšího" průvodce jsem ještě nezažila:-) ale to byste ho museli sami zažít. Představil se nám jako Kenny z Tasmánie (samozřejmě, že byl Vietnamec). Už před jeskyní nám neustále zdůrazňoval, že přesně tohle je místo kde Angelina Jolie a Brad Pitt si fotili záliv to mu vystačilo asi na 5 min., v jeskyni jsme si vyslechli jak si můžeme vybrat peníze s ATM či se osprchovat pod jedním z gejzírů, že má samozřejmě s sebou šampón apod., to byste ho ale fakt museli zažít a vidět jaký obličeje u všeho dělal:-).. Vrcholem bylo když jsme druhý den dorazili do hotelu a on po chvíli vyběhl ven a začal honit autobus páč si tam zapomněl boty, byl bosky:-). Večer na lodi nám slíbil, že další den na trekking bude krásně páč zavolal Bohovi o pěkné počasí.
Na lodi byl příjemný vzduch, vánek, žádné strašné horko, večer byly vidět i hvězdy, zakotvili jsme na noc v jedné zátoce i s dalšimi loděmi, ráno jsme si mohli zaplavat, v Ha Long City je voda fakt špinavá, ale tady byla vcelku ok, příjemná teplota, super idylka.
Dopoledne jsme dorazili na ostrov Cat Ba, který je největší v celé zátoce a vyrazili na malý trekking na jeden z kopcům nahoře nám Kenny po sběžném pohledu na hodinky oznámil, že normálně jsou tu ráno opice, ale včera hodně pily a měly párty, opily se a dnes vyspávají. Začalo neskutečně lít a než jsme došli zpět dolů tak jsme byli všichni promočení na kost, ale tady to není taková hrůza jako u nás, furt je hodně teplo a záhy vysvitlo sluníčko.
Odpoledne jsme si mohly dělat co chtěly. Byla jsem překvapená, očekávala jsem turistický ostrov, ale Cat Ba je ještě vcelku turisticky nerozvinutý, je tam jen město Cat Ba a pár mini vesniček okolo, zbytek ostrova jsou neobyvatelné skalnaté kopce, je tam pá hotelů, auto jsem viděla asi 1, pár motorek, ale provoz v podstatě žádný, ukázalo se, že nemáme moc jiných možností než jít na pláž, začala jsem se psychicky připravovat na odpoledne strávené na horoucím slunku a davem turistů, ale když jsme tam dorazily nemohla jsem věřit vlastním očím - nádherná pláž, čisťounká voda, krásný výhled a žádní lidi, teda mohla bych je spočítat na prstech, prostě nádhera, pohoda, klídek, ticho. Vietnamci dorazily až v 5 kdy už bylo část moře ve stínu - nikdy nechodí plavat když svítí slunko- a i tak se koupaly (teda stáli ve vodě) kompletně oblečení! Tou dobou jsme už s Katrin obdivovali jednotlivé skály zblízka na kayaku za západu slunce, nádhera, den předtím jsme si to krátce nacvičili, ale neměli jsme čas pádlovat moc daleko páč už se stmívalo, ale to prostředí tady bylo hezčí a už nám to krásně šlo.
Večer jsme si zašli na výborné seafood, tohle je nevýhoda tours páč jak v Sapě tak ani tady jídlo nebylo moc dobrý, ví, že turista si za to zaplatil dopředu a sní to. V restauraci se vaří mnohem líp a bylo by škoda neochutnat seafood když jsme byly na ostrově.
Třetí den už jsme jen jeli zpět na pevninu, oběd asi s milionem dalších turistů a transfer zpět do Hanoje. Myslím, že tohle byl bohužel můj poslední výlet mimo Hanoi, na další zkoumání Vietnamu už nebudu mít čas....

Všechny budovy škol, které jsem prozatím viděla jsou vždycky žluté, brána s nápisem škola, dvůr a pak komplex žlutých budov. Jednu školu máme hned za domem kde bydlíme, to je celý den hukot či si můžeme zazpívat, naučit se anglicky...

Nedávno jsem šla udělat kopie klíčů od domu, přece jen mít jen jeden není nejpraktičtější pro 14 lidí. První mě trvalo nějaké místo najít, nakonec se podařilo jedno místo na ulici. Paní donesla pytel klíčů srovnala je s mými a dle toho vybrala vhodného kandidáta na předělání. Měla tam jen takový jednoduchý přístroj, vždy porovnala ten můj s tím novým a dle toho tam vytlačila ty zářezy, pak ještě ručně dopilovala a bylo a světe div se všechny 3 kopie fungují:-).

Poté co se kancelář přestěhovala, nás neustále někdo obtěžuje se zaplacením účtů, tady to nefunguje tak, že vám přijde účet a vy ho někde zaplatíte, tady jsou na to lidi, kteří obchází dům od domu. Takže někdy je to osoba na telefon, jindy na internet, vodu, elektřinu atd., chodí pěšmo či na kole jen s takovou malou brašnou.

Jak chodí Vietnamci oblíkaní? Tradiční oblečení je "ao dai", takové krásné kalhoto sukně (mrkněte na fotky z Mid Autumn festival tak je holky mají na sobě), ale to není na každodenní nošení.
Tradiční barva ao dai je bílá, v centrálním vietnamu fialová, ale dnes nosí barvy a kombinace všeho druhu
Obecně mě přijdou holky vyšňořené, hodně běžné jsou vysoké podpatky (to pak podle mě souvisí s tím, že nechtějí chodit nikam pěšky, páč ty jejich boty vypadají většinou vcelku šíleně a nechápu jak v nich můžou vůbec chodit - myslím ty podpatky). Většina oblečení je z nylonu či nějakých dalších umělotin, hedvábí (vždy otázka zda je pravé či ne). /Přes tohle hezké oblečení přehodí plandavou košili, ty většinou mají vychytávku, že rukáv je z jedné strany delší tak to zakryje i ruku, či pokud mají košili s krátkým rukávem tak nosí nárukávníky (říká se tomu tak?), na slunci vždy ještě nějaká přikrývka hlavy či parasol. Běžně vidíte holčiny na kolách - většinou jedou 2 na 1 - 1 šlape a druhá drží parasol. Nikdy nenosí příliš odhalené oblečení, pokud výstřih tak velmi decentní, spíš vše až ke krku, hodně taky frčí volánky a různé nařasení na halenkách.
Ještě často nosí takový domácí úbor mě připomínající pyžamo - jednoduché kalhoty a tričko různých barev a s různými obrázky buď z bavlny či nějaké umělotiny.